Bohužel jsou i slabší jedinci, kteří nejsou schopni úspěch druhých zcela unést. Potom se to přenáší spíše k vlastnosti závist. Pokud jste ale inteligentní a nechcete zakrnět ve stávající pozici (myšleno v kariéře či osobním rozvoji), je potřeba pro to něco udělat. Nabídnout se firmám či jiným lidem, odeslat lákavé nabídky, projíždět poptávky, nechat si poradit, požádat o radu nebo pomoc. A pokud chcete nakopnout, pomůže vám k tomu jedině konkurence (v rámci společností/firem) nebo úspěch jiných osob či kamarádů.

Čtu blogy několika lidí. Nejen těch extra úspěšných, ale vím, co to se mnou dělá. Opravdu to posune člověka dál a donutí jej tvořit, nasadit lepší pracovní tempo, více přemýšlet nad tím, co dělá a jak to dělat líp. Také nad tím, co bude dělat v budocnu do křížku s tím, co by chtěl rád dělat v budoucnu.

Neztrácejte čas čekáním. On to dokázal, já to mohu dokázat také. Brání mi něco? Pokud ne, proč stát na místě a jen koukat, jak jde jeho jeho úspěch výš a výš. Můj může jít také. Nebudu se přece snažit jej poškodit, klesl bych a dobrovolně bych se pasoval na blbce. Radši se pokusím udělat třeba stejnou věc, ale líp. Proč se nepokusit o víc? Stačí něco dělat. Překonat zábrany a jít. Je to ve vašich rukou. Vždy bylo. Vždy bude.

Když někdo má třeba drahé pěkné auto, tak já osobně ho spíš obdivuju, že to má a taky bych takové někdy rád měl. Ale rozhodně bych v ten moment nevzal do ruky klíček, abych mu s ním to auto jen tak bezdůvodně obešel. To bych pak byl jen závistivé telátko. Ano, dá se říct, že mu ho závidím, ale nechci jej poškodit.

Ale když někdo nemůže unést to, že někdo jiný vlastní třeba pěkný dům nebo ono auto a za každou cenu má chuť mu majetek ničit, tak je to u mě prostě nepřemýšlející primitivní chudák a absolutní blb. A závistivý.

No a jak této vlastnosti, kdy opravdu nemám chuť nikomu nic krást a rozbíjet, tedy říkat? Obdiv? To, myslím, nezní moc správně. Můžeme tomu přidávat přídavná jména a používat třeba „zdravá závist“? Jaký na to máte názor?

Jako každý, mám i já své sny a cíle, kterých chci dosáhnout. Nemám je sice nějak výrazně vytyčené, jsou to spíše směry, kterými se chci v budoucnu ubírat. Dokonce si myslím, že jich mám až moc. Nechci totiž být typ, který žije ze dne na den bez jakéhokoli cíle. Chci si své stanovit a každým dnem se k nim přibližovat.

Rád si čtu o úspěšných lidech, kteří dosáhli svého a popsali či popisují svůj život. Jak toho dosáhli, jaká byla jejich životní cesta či jaké dělali chyby apod. Skoro v každém z nich mám jakýsi vzor, kterému se chci podobat.

Snad každý chce mít pohodový, pestrý a bezproblémový život. Bohužel skoro vždy už je problém ta bezproblémovost. Ale už nyní si pomalinku vyšlapuji cestičky, kterými se chci v životě vydat. A pokud časem zjistím, že to byla dobrá volba, udělá mě to zase o trochu šťastnějším. Cílem je to, abych si život dokázal užívat. Rád bych dosáhl zmíněné nezávislosti na penězích, kdy by mi nedělalo problém třeba vzít kdykoliv přítelkyni někam na večeři, trávit víkendy výlety a podobně. Uvědomuji si obrovskou hodnotu života a času a nechci žít stereotypem, nechci život promarnit.

Samozřejmě si můžete myslet, že žiju s hlavou v oblacích. A pravděpodobně si to myslíte. Ale proč ne? Je to něco, co mě táhne dopředu. Co mi ukazuje, že stále nejsem tam, kde chci být a je potřeba pro to něco udělat.

Ano, ti, co mě znají ví, že jsem od začátku roku utratil už šíleně moc peněz nejen za elektroniku. A co mi to dalo? Dosáhl jsem toho, co jsem si zhruba začátkem roku dal za cíl. A že toho nebylo málo. Holt jsem netrčel každý den na facebooku jak trubka a párkrát jsem nešel ven. Když člověk opravdu zabere a ještě k tomu na správném místě, je radost koukat na výsledky a odměny za ně.

Už nyní ve svých 17-ti letech přemýšlím nad tím, jak si uspořádám svoji budoucnost. V čem chci podnikat, zda vůbec podnikat a hlavně jakým stylem chci žít.

Jak to ale vše dopadne, ukáže čas a mé postavení k němu. Život je třeba si vychutnávat každým dnem a od stereotypu se opravdu vzdálit. Je lepší popřemýšlet nad budocností a tvrdě si jít za svými sny, než jen žít ze dne na den…

Koukám na lidi a přemýšlím. Přemýšlím nad tím, kde třeba pracují. I když je to zatím pro mě jen „jeden člověk z mnoha,“ za pár roků to může být můj šéf nebo kolega.

Sem tam mrknu i po dětech na pískovišti a začnu přemýšlet, jaký život si budou žít. Co z nich bude. Skončí jako nějaká spodina společnosti s propíchanými žílami? Nebo jsou to děti, které jejich rodiče vedou ke spořádanému životu a jednou z nich budou lidé, co dokážou něco velkého?

Za pár let to mohou být manažeři, úspěšní podnikatelé, ajťáci, makléři… A život mají ve svých rukou. Stejně jako teď tu plastovou lopatku.

Jsem typ člověka, který hledá stále něco nového a je svým způsobem dost zvědavý. Tyto věci mě jednoduše charakterizují. Mám například rád zahraniční televizní pořady, kde známí lidé ukazují, kde žijí, co je jejich práce a jaké mají domovy. Ano, někteří to závistivě berou jako vychloubání ale já tyto pořady mám rád, ikdyž vím, že ti lidé jsou na tom finančně stokrát líp než já. Je to pro mě jakási motivace, že něco dokázali a život si užívají. A já přece taky můžu něco dokázat. Jen odvahu…

Můj čas, který strávím na internetu, nejvíce zaplňuje snad facebook (který jsem i tak dost omezil), twitter, webovky, čtení článků + objevování nových a hudba.

Absolutním free-time-killerem je zmíněný facebook. Od článku, ve kterém jsem popisoval jeho omezení, jsem se stal spíše pozorovatelem. Osobní výlevy už tam skoro nepíšu, protože tamní komunita je dost jiná, oproti té na twitteru, na kterou jsem si zvykl. Kdybych měl porovnat psaní na twitter/facebook, tak by to vyšlo asi 20:1. Facebook už mám – po zrušení icq – jen na kontakt s lidmi, které znám. Sem tam postnu link nebo video, které mě zaujalo ale osobní věci už jaksi ne-e. Cca měsíc zpět jsem omezil i facebook chat, od té doby jsem byl viditelný snad jen pro 10 osob. Od pátku jsem již offline trvale a pokud chci s někým pár minut proPSAT, tak mě vidí jen ten dotyčný. Existují totiž zprávy. Na těch mám rád to, že nemusím odpovídat ihned – mezitím si můžu dodělat již rozdělané věci a poté odpovědět v klidu.

Twitter mám rád a toho se vzdávat nechci. Je to služba, kde si vyberete, čí zprávy chcete sledovat a dotyčného ani nemusíte znát. Proto tam dost lidí píše s rozumem a oproti facebooku je tamější komunita, kterou si vlastně tvoříte/vybírate sami, inteligencí o dost výš.

Tvorba webů/webdesign/kódování je, dá se říct, mojí prací a nějak ji omezit vlastně ani nemůžu. Proto jsem už delší dobu přemýšlel, jak si zpohodlnit život tak, abych dostal více volnosti a času bez újmy nad webdesignem a stávajícími klienty. Dost mi totiž chybělo to, že jsem postrádal možnost jen tak číst články, sledovat na netu všelijaké přednášky, podcasty a také filmy.

Ze školy dojíždím nejdřív ve tři odpoledne a něco málo po osmé se už hrnu do postele, protože do školy vstávám chvilku před půl šestou. Ani se to nezdá – 7 hodin je docela dost, ale tyto hodiny nemůžu využít jen pro práci na internetu. Začíná léto a například jízdou na kole (aktivita, na které se stávám závislým) po městě zabiju klidně i dvě hodiny.

A tak jsem se rozhodl pro změnu. Nejdůležitějším bodem bude sebekázeň a hlídání se. Pokud to v rámci svého času nebudu zvládat prohrál jsem. Sám nad sebou. Ano, je potřeba si přivést následky dost k tělu, abyste pro příště pochopili, že je potřeba dělat věci pořádně. Pokud nesplníte návyk, který jste si řekli, že do pár dnů budete mít v sobě, prohráli jste. Jednoduše jste másla a je potřeba s tím něco dělat, protože jste prohráli sami nad sebou a nad vlastním předsevzetím či slibem.

Takže se budu muset hlídat, abych dělal jen to, co mi k něčemu bude a odhodil to, co mě brzdí, nic mi nepřináší a osobní či podnikatelský rozvoj zpomaluje. A pokud to bude něco, co je mi k ničemu, nebo spíš co mi nic nepřinese, tak ať u toho můžu alespoň relaxovat – tím mám na mysli třeba dokumenty a filmy…

Jako první jsem si konečně pořídil RSS čtečku, kterou jsem za tento víkend naplnil kvalitními bloggery, nejen českými magazíny a také (převážně anglickými) love-apple blogy. Cílem tohoto kroku je využití těch částí dne, ve kterým jsem offline. Například jízda vlakem nebo škola. Tím získám to, že až budu online, budu moct dělat věci jiné, než je čtení a získám tím další drahý čas. Obrovskou škodou je, že většina kvalitních bloggerů a magazínů nepouští do RSS výstupu kompletní články, čímž jsou pro mě jaksi nepoužitelné a nakonec jsem většinu z nich ze čtečky vyhodil.

Našel jsem dost magazínů a blogů, kteří se věnují podnikání a osobnímu rozvoji, což jsou témata, kterými chci být nadopován nejvíc. Budu je totiž potřebovat a vzdělávat se v mém věku v těchto oborech si myslím, že je víc než dobré.

Dalším time-saverem je nějaký ToDo list. Píšu si tam, co mám kdy udělat a nemusím žádný z úkolů nosit v hlavě. Osobně používám TaskMate. Pokud má někdo zájem o time-management, můžu doporučit přednášku Petra Máry z BarCampu.

Tak… to by mohlo i stačit. Chtěl jsem tím vším vlastně říct, že čas je to, čeho máme málo a je potřeba ho plně a kvalitně využít. Sem tam bych ten den potřeboval delší. Zároveň jsem si článkem dal i nový malinkatý cíl, kterého chci dosáhnout a tím zlepšit své nakládání s časem. Třeba z toho nedokážu vůbec nic a prohraju, nebo se budu hlídat a dokážu vše, co jsem si předsevzal. Uvidíme.

Někteří berou bohatství jako to, že si můžou koupit auto dle svých vlastních představ. Jiní berou bohatství tak, že si můžou o víkendu zajet kamkoli na výlet. Další zase, že si můžou zajít kdykoli na večeři s celou rodinou. Ikdyž to bere každý jinak, stále se točíme kolem peněz.

Ale k čemu jsou peníze tomu, kdo je v ústraní společnosti? K čemu mu jsou, když nikdy nepozná pravé přátele a třeba životní lásku?

Proto je potřeba si uvědomit, že nejsou bohatí jen ti, kteří mají na kontě nějaké drobné. Bohatí jsou všichni. Jako bohatsví můžu brát třeba to, že vidím, že slyším… Že jsem člověkem ve velmi dobré společnosti a že v ní dokážu ukázat na lidi, kteří jsou mými přáteli.

Bohatství je to, že máte domov. Svůj vlastní domov, kde máte teplou večeři a každý den usínáte v měkké posteli. Ne každý může trávit Vánoce u stromečku s lidmi, které miluje. I když jsou mezi každým z nás opravdu velké rozdíly, troufám si říct, že svým způsobem je bohatý každý. Máte rodinu, přátele, partnera… To je pravé bohatství! Proto by si každý měl svého bohatsví naplno užívat a nebát se ho, protože, jak známo, trh se mění z minuty na minutu…

Miluju Mac, je to souhra něčeho nehmatatelného s něčím materiálním. Systém je perfektně vyladěn a co má fungovat, tak funguje. Vše materiálně perfektně sedí a nestalo se mi, že by mi na iPhone nebo na MacBooku někdy něco vrzalo. A to snad ani nemusím mluvit o tom, jak je design Applu dokonalý. Mac je prostě sexy!

Je to stejné, jako moje osoba a Linux. Taky jsem s ním do styku došel snad jen při hackování a nemám potřebu všude rozhlašovat, jak je to hrozný/výborný systém, když jsem ho měl jen chvilku (pár dní). Je to prostě tím, že jsem nedokázal projít celý systém a nastavit si ho k obrazu svému. Tak je snad jasné/inteligentní, že budu držet hubu, protože o tom nic nevím. Bohužel některým stačí pár minut v iStyle a už jsou to Apple profesionálové…

Nebude za tím něco? Třeba závist? Nebo snad touha po něčem, co nemůžou mít? Vůbec bych se nebál to tvrdit. Nedávno mě okolí bombardovalo tím, že je Mac na prd, protože na něm nejsou hry (nikdo o něm nic neví a krom toho hry nehraju). Proč asi se mi snaží Apple zhnusit? Neznamená, že když se o nečem nemluví, tak že to neexistuje. Jak krásné je bylo sledovat při pouštění Steamu a hraní Portalu.

Nevím proč, ale tohle mi vyvolává úsměv na tváři =) Krásně si jedu i měsíc na jednom zapnutí a systém nejeví známky „zasranosti“, jako třeba Windows. To zábavné je na tom to, že mně to funguje a ikdyž to není dokonalé, tak je těch pozitiv několikanásobně víc, než negativ. Ať si každý říká co chce, myslím si svoje. Spousta apple-users se mnou bude souhlasit.

A když se někdo začne smát tomu, že se systém na pár vteřin trhne a dotyčný sám „dělá“ na Windows, tak je to vyloženě na výsměch (a následný odstřel). =) Ale co… Nechme závistivce ve snech hrát si na svých dokonalých Windows a my chudáci pracující na Macu jděme opět do útrob diktátorského Applu. Směšné.

V dnešní době jsou velmi populární sítě facebook a twitter. Do módy se pomalu dostává i služba foursquare. Pomocí foursquare můžete jednoduše pomocí vašeho telefonu sdělit lidem, kde se právě nacházíte. A tohle podle mě bude v budoucnosti velmi silná služba. Ne třeba přímo tato, ale podobná, nebo na stejném způsobu. Bude využívat GPS zabudované v přístroji, který má každý u sebe – v telefonu.

Díky telefonu budete mít absolutní a živé spojení s virtuálním světem. Telefony už nebudou ty vaše dnešní obyčejné Nokie. Budou to inteligentní telefony s kompasem, GPS, akcelerometrem, rychlou kamerou a anténou, která dokáže tahat data z 3G sítě. Asi si říkáte, že nejste zálesák, abyste měli nějaký kompas nebo GPSku. Ne, nejste, a ani já nejsem a přitom je pohodlně využívám.

Pokud si nyní zvolíte telefon, který má nejrychleji rozvíjející se základnu aplikací, budete v ruce držet iPhone. Vlastním verzi 3GS, která má kompas a dost rychlý procesor, který si s aplikacemi dobře poradí. Proto můžu využívat aplikace, o kterých se obyčejným neznalým lidem ani nesnilo. Například si pustím aplikaci Mapy Google a podle mapy a vestavěného kompasu zjistím, kam se právě dívám.

Bohužel iPhone je velmi drahý telefon, a to kvůli jeho ohromující kvalitě systému. Proto si jej moc lidí dovolit nemůže a dají raději přednost levné dotykové Nokii, nebo Samsungu. Jsem jeden z těch, který by s kvalitou Samsungu nebo Nokie nevydržel, ale díky těmto, a podobným výrobcům, jde informovanost a náročnost lidí kupředu. Takové telefony jsou levné a díky tomu dostupné. Pokud to stejným způsobem bude pokračovat i v dalších letech, můžeme se těšit na dobré aplikace na dobrých strojích. Tím chci říct, že podobné aplikace, jako jsou dnes v iPhone (byť v třetinové kvalitě) budou mít i běžní uživatelé na svých levných chytrých telefonech.

Jak si tedy svět představuji? Všelijak, ale rozhodně vím, že postupně budeme vše ukládat na internet, abychom mohli obsah sdílet mezi svými zařízeními, jako je TV, stolní počítač, notebook a telefon. V tu dobu bude internet v telefonu samozřejmostí, jako dnes telefonování, či smsky. Za pár kaček měsíčně se připojíte kdekoliv s rychlostí dnešního 3G, možná i rychleji. Hudba se už nebude stahovat na disk počítače/telefonu/notebooku, bude se jen poslouchat – z internetu. Dnes již takové služby existují, ale pro to správné pohodlné sdílení nejsou (oni, ani my) připraveny.

Jednoduše se na telefonu přihlásím do této služby, najdu si svůj playlist skladeb, který jsem si seskládal na notebooku a ihned jej můžu v telefonu poslouchat. Jediné, co v telefonu budu mít, je samotná aplikace a internet. To mi stačí. A pokud si třeba u kamaráda poslechnu písničku, která se mi bude líbit, už si ji nebudu několik minut posílat přes bluetooth. Do telefonu si totiž žádnou hudbu ukládat nebudu. Jednoduše si pošlu na své uživatelské jméno link/pozvánku/malinký datový soubor a můžu si ji ihned poslechnout také. Nebo si ji v té službě prostě najdu.

Potom, až se budu vracet ze školy domů a telefon podle GPS pozná, že se blížím k – třeba – Tescu, vyskočí mi na telefonu PUSH notifikace se seznamem věcí, které mám nakoupit. Seznam totiž včerejší den moje drahá maminka nasdílela na další jinou internetovou službu. Až vyjdu z Tesca, tak na telefonu potvrdím, že jsem věci koupil, a můžu jít spokojeně domů.

Mezitím, když budu procházet městem, mi telefon opět pomocí PUSH zahlásí, že v kavárně, která je 50 metrů ode mě, sedí kamarádka. Abych ji nevyrušil při nějakém jejím ženském kafíčkování, jednoduše jí napíšu, zda se za ní můžu stavit. Zjistím, že je v kavárně sama, a že za ní zajít můžu. Super. Až tam budu, spustím foursquare, udělám check-in, aby všichni mí přátelé věděli, že tu právě jsem, a že se k nám můžou připojit.

Taky si myslím, že i veškeré fotografie budeme ukládat na internet. Ne tak, aby byly přístupné všem lidem na světě, ale pro sebe, abyste je měli dostupné vždy a všude. Už nebudete muset zálohovat fotky na jiné paměti, nebo harddisky. O fotky se vám za menší roční poplatek pěkně postará nějaká služba. Dnes k tomu má velmi blízko flickr.

Z toho všeho také plyne, že tento „nový“ svět bude morálně dost otevřený a vyloženě extrovertní. Zní to dost drsně, ale už se bude sdílet cokoliv. Dříve bylo také nemyslitelné si dát na internet fotku se jménem a příjmením. Dnes bez toho nežijete a je to samozřejmost.

Taky může být za pár let realitou to, že se budeme seznamovat jen přes display. Jednoduše zapneme aplikaci, která spustí foťák a my tak v displayi uvidíme nad každým člověkem informační bublinku, kde si najdeme fotku, jméno a další informace – například facebook profil. Facebook už ale bude podle mě zastaralý. Na telefonu zažádáme o jakési potvrzení seznámení a osobě se ukáže, kdopak jí píše. Ona se potom pouze telefonem rozhodne, zda dotyčného chce poznat více, nebo ne.

V kruhu přátel, který bude zase na jiné službě, budete mít jinou vychytávku. Tou může být například mapa, kde budou jednotlivými tečkami zachyceni vaši známí. Pokud se bude někdo nacházet blízko vás, na mapě ho uvidíte. Pokud se bude nacházet daleko, tak ho kvůli bezpečnosti neuvidíte. Logicky, k čemu by vám to taky bylo, že? Takto to má již dnes řešeno foursquare s jejich Venues.

Dokonce bude stačit telefon zvednout a podívat se, kde vaši přátelé jsou. Namíříte kameru do oken kavárny a uvidíte tam pár známých. Pak namíříte na autobus, kde uvidíte dalších několik lidí. Tohle vše díky živému streamování poloh GPS, akcelerometru a kompasu na internet. Dnes to tak mají Zlaté stránky díky aplikaci Layar.

Bohužel vše má také své nevýhody. Čím více informací ven vypouštíte, tím více jich bude zneužitelných. Lidé se budou skrývat za displaye svých mobilních telefonů, notebooků a postupně tak bude zanikat mluvené slovo a živé seznamování. Člověk raději vytáhne telefon, mrkne do okolí, napíše pár písmenek a je to. Už nepůjde jen tak oslovit slečnu. V telefonu zjistí, že je zadaná a už se o ni zajímat nebude. Je to správné?

Teď záleží, zda tyto skutečnosti máme podporovat nebo ne. Všichni jásají při uvedení nového technologického pokroku, který dodá více pohodlnosti do našich životů, ale je to skutečně dobře? Každý takový totiž zabíjí naši společenskou komunikaci. Když se nad tím člověk zamyslí, je skoro každá technologická vychytávka malinký zabiják dnešní společnosti. Máme to zapotřebí? Dáme přednost plošným spojům před – hnusně řečeno – živým masem?

Několikrát jsem taky přemýšlel o tom, jak vidí svět ostatní. Například někdo, kdo se na mě právě dívá. Často si v duchu pokládám otázky typu: Co si právě myslí? Nad čím přemýšlí? Jaký měl den? Naštval ho někdo v práci? Nebo ve škole? A jaké má problémy? Bolí ho něco?

Né, že bych měl nějaké záchvaty lítosti, ale… Vlastně nevím. Prostě mě jen tak napadne zvědavost.

Jak viděl v hledáčku svět ten, kdo vyfotil tu nebo tu fotku? Líbí se mu? Je s ní spokojený? Co dělá teď? Fotí? Jen tak si umím vzpomenout na kamarády, známé, a ptát se sám sebe, co právě dělají. Jakou mají náladu. Jsou doma? Venku? Nebo se nudí? Kdoví…

Žánr je to opravdu rozmanitý a povedené songy se hledají velmi těžce. Proto je to u mě docela nedostatkové zboží, protože jsem na tohle dost vybíravý. Někteří Drum’n'Bass hodnotí se slovy „vymývaní mozků“ a stále mu nemůžou dojít na chuť. Jiní zase neposlouchají nic jiného. Přitom je to žánr, jako každý jiný a zaslouží si stejnou úctu. Jsem typ, který raději poslouchá komerční typy písniček, takže to upřednostňuji i v D’n'B. Jako příklad bych mohl dát tento remix:

Docela dobrým zdrojem je tato fanouškovská stránka na facebooku, kterou se vyplatí sledovat. Hodně dobrých věcí postují i sami členové, takže doporučuji sledovat samotnou zeď této stránky. Abych řekl pravdu, tak je to vlastně můj jediný zdroj kvalitního D’n'B =)

Proč o tom píšu článek? Nevím. Ptám se na to i sám sebe. Chtěl bych tento názor předat dál a doufat, že někdo další také objeví krásu tohoto žánru. Ty nejlepší, a podle mě nejhezčí kousky jsem si přidal do oblíbených na YouTube a o víkendu je poslouchal stále dokola. Mimochodem můj YouTube playlist najdete zde. Zajímavé je, že jsem za jeden den udělal povedené (snad) návrhy designu na dva weby, což se celkem divím, že to šlo tak lehce. Že by D’n'B? Nebo příchod jara? Kdoví…

Já ale rozhodně vím, že D’n'B je něco úžasného. Něco, co dokáže dodat energii, pořádně nakoupnout a rozhýbat. Člověk by s tím snad dokázal i mlátit hlavou o zeď. Jen tak… Z radosti a energie, která z toho vyloženě proudí. Taky není nic lepšího, než si při rychlé jízdě na kole nebo na bruslích pustit do uší nějaký povedený Drum. To se teprve jede!