1. Kreativita a spánek

Čemu bych chtěl v roce 2012 věnovat nejvíce sil, je moje kreativita a spánek. Zjistil jsem, že kreativita jde hodně ovlivnit tím, jak se člověk vyspí, jak se cítí a podobně. K tomu se pojí to, že bych chtěl spát víc, než spím teď. Myslím, že si mé tělo zaslouží víc, než průměrně 6 hodin spánku. To prostě nestačí.

Výsledkem by mělo být více energie pro webdesign a grafiku jako takovou. Došlo mi, že jde udělat opravdu dobrý webdesign nebo grafiku vlastně jen díky kvalitnímu spánku. A já chci dělat jen opravdu dobrý webdesign!

2. Lepší organizace času

Jestli chci kvalitnější a delší spánek, musím svůj čas lépe organizovat. Začít uplatňovat Paretovo pravidlo 80/20 a více říkat ne. Tyto dvě věci spolu ohromně souvisí. Jednoduše to znamená umění nebrat každou zakázku a každý úkol, který se naskytne, ale upřednostňovat ty, které můžu splnit na 100 % a kterým sám věřím a chci je opravdu udělat.

3. Větší sebekázeň při školních věcech

Co se týče školy, je to to stejné. Potřebuji rozumně skloubit práci se školou tak, abych nemusel každý půlrok před vysvědčením dohánět známky. O to víc, že příští rok mě čeká maturitní ročník. Musím se naučit se učit. Chce to jen víc sebekázně.

4. Zjednodušovat

Chci jednoduchost a pořádek. Mám rád minimalismus a hodně o něm čtu. Sice nejsem takový masochista, abych počítal věci, které vlastním, ale těch nepotřebných se snažím zbavit. A chtěl bych zjednodušovat i další věci. Například psaní článků. Mně samotného nebaví číst dlouhé články. Tak keep it simple.

5. Reklama

Chci rozjet nějakou reklamu pro své podnikání – tvorbu webových stránek. Do teď jsem fungoval jen díky doporučení a „šeptandě“. Neměl jsem nikde žádnou reklamu, žádné letáky, žádné vizitky. To chci změnit. Jednoduše. Chci vytisknout malé reklamní letáky o velikosti vizitek, které dám (pokud se s majiteli dohodnu) například na stoly do kaváren a podobně. Nebo že bych si rovnou koupil nějakou reklamní plochu?

6. Peníze

Samozřejmě chci dál vydělávat. Alespoň tak, jako minulý rok. Ale ne, chci vydělat víc. Přál bych si totiž jezdit do školy autem nezávisle na MHD nebo vlacích. A to znamená potřebu stálého příjmu. Nebaví mě vstávání v 5:40 a hodinová jízda vlakem, když vím, že po dálnici (65 km tam i zpět) mohu být ve škole za dvacet minut. Vše souvisí se vším a tímto bych získal navíc skoro dvě hodiny spánku. A o to mi jde.

Krom reklamy jsou to všechno cíle nevěcné, kdy stačí sám sebe jen správně nasměrovat. Stačí málo – myslet na to a cíle (nebo spíše cesty, kterými chcete jít) si neustále připomínat. Vytisknout si je na papír a každý den si je přečíst, jako takovou svou mantru. Více kontroly, více sebekázně, více přemýšlení. Nic víc za tím asi nebude.

A já se ptám: Kde jsou nějaké ty city? Mně tohle přijde povrchní. Lidem je pak vlastně jedno, jestli máte opravdu narozky, nebo ne. Jen kliknou na váš profil a něco napíšou. A to mi prostě přijde ujeté. Pokud mám opravdové kamarády, tak se o jejich narozeninách dozvím tak, že je plánují, že řeší, kdy budou a podobně.

Když už přejete přes Facebook (zní to blbě, co?), tak si alespoň nějak ověřte, že má dotyčný opravdu narozeniny. Ať nejste za hlupáky. Nebo raději nepřejte.

I já jsem se rozhodl něco sepsat, protože se mi rok 2011 hodně líbil. Je skvělé při ohlédnutí na konci roku zjistit, že byl lepší, než ten minulý. A ano, pro mě to byl opravdu úspěšný rok. V některých částech dokonce dopadl nad má očekávání a já se rozhodl o ty hlavní části podělit. Takže, co se vlastně událo, povedlo nebo nepovedlo v roce 2011?

• začal jsem konečně podnikat
• bez problémů jsem udělal řidičák
• přešel jsem z Pixelmatoru na Adobe Photoshop CS4
• přešel jsem z iPhoto na Adobe Photoshop Lightroom
• začal jsem si více všímat svého zdraví a snažím se jíst zdravě (ovoce, sem tam zeleninu, …)
• přestal jsem pít ochucené minerálky a začal pít čistou vodu z kohoutku
• začal jsem posilovat, ale bohužel jsem po pár měsících ztratil motivaci
• spousta práce mě donutila pořídit si diář a začít organizovat svůj čas
• vydělal jsem mnohem víc, než jsem původně předpokládal
• vydělal jsem na auto, které se mi bohužel zatím nepodařilo koupit
• snažil jsem se neutrácet
• dokázal jsem úspěšně odolat koupi věcí, o kterých jsem reálně uvažoval (iMac, MacBook Air, …)
• větší peníze jsem utratil pouze za Photoshop, iPhone 4 a pobyt v Čechách se svou úžasnou přítelkyní
• začal jsem se zajímat o minimalismus a pokusil se jej vnést do svého života
• navykl jsem si udržovat pořádek (jak v pokoji, tak v datech)
• dokázal jsem udržet svůj stůl (který zabírá snad 40 % pokoje) bez zbytečných věcí a vesměs stále uklizený
• oslavil jsem se svou přítelkyní (v prosinci) naše první výročí

Když zavzpomínám, tak zjišťuji, že jsem neměl pro tento rok skoro žádné cíle nebo plány. Krásně jsem jím proplul, užil jsem si, v pohodě. Samozřejmě nikdo není dokonalý a i já jsem několikrát klopýtl. Když to shrnu, byl to i tak s několika nepovedenými dny opravdu vydařený rok. Byl jsem a jsem šťastný díky přítelkyni, šťastný díky pohodlné a vynášející práci a šťastný díky skvělým rodičům a lidem okolo mě. Díky.

Pokud i vy máte článek o roce 2011, pochlubte se v kometářích.

Hudbu teď neřeším, mě zaujaly právě texty. Mám totiž pocit, že raper Majk Spirit má – jako jeden z mála – rozum. Texty jsou prostě zajímavé, inspirativní a lehce se jde zaposlouchat. U některých veršů jsem měl dokonce husí kůži, jak mě to zaujalo.

Líbí se mi, že mluví o svém životě, o sebezlepšování a společnosti. Několikrát jsem se v textech našel.

Prostě se mi to líbí a vychutnávám si to, tak se zaposlouchejte a vychutnejte si to taky:

Nedávno jsem si zkoušel navrhnout nový design na své portfolio a psal jsem texty k jednotlivým svým zálibám. Všiml jsem si, že všechny texty začínaly „Na základce to byl to můj sen..“ Ano, měl jsem sny a splnil jsem si je. Některé sám, jiné s pomocí druhých.

Když jsem před několika lety viděl v lékarně leták o nějakém přípravku na obličej, kde byly pěkné portréty, řekl jsem si, že takové fotografie chci fotit. Že bych byl šťastný, kdybych mohl svým známým dělat takové fotografie. Zpracování portétů se mi strašně moc líbilo.

Pár let uběhlo a já si pomaličku vyšlapával cestu ke svému snu – nejdřív lepší kompakt bridge, pak zrcadlo, pak Lightroom a měsíce zkoušení, focení, posprocesu a zlepšování se. A můj cíl se splnil. Fotím fotografie, které jsem si vždycky přál fotit. Já sám se do nich zamilovávám. Zní to divně, ale nedokážete si představit tu euforii, když jsem s fotografií spokojený.

Všechno nějak začínalo na základní škole a nebylo tomu jinak u tvorby webových stránek. Ani nevím, co mě na tom začlo tak moc bavit, když jsem o tom vlastně nic nevěděl a teprve jsem se to učil. Doteď nechápu, jak jsem se k tomu tak blízko dostal, ale tvorbu stránek mám od té doby moc rád. Mám za sebou již několik úspěšně dokončených prezentací a konečně si tím i můžu vydělávat.

Ale není to jen tak. Stále je co zlepšovat a je potřeba nezaostávat a jít kupředu. Nehledě na to, že když to v některých dnech nejde, tak to prostě nejde. Kreativita se nedá jen tak koupit v obchodě a když se například nedaří v osobním životě, dobré výsledky ze sebe nedostanete.

A jak to bylo s DJingem? Ano, taky mě to lákalo už na základce. Mamka mě seznámila s DJem, který vedl místní club a ten mi dal prostor si hraní vyzkoušet. Teorii jsem znal, to už jsem stihl odkoukat z videí (do klubů jsem v té době nechodil), potřeboval jsem si to prostě vyzkoušet. A tak si mě DJ Radex vzal pod svá křídla a začal jsem v klubu hrávat. Udělali mi vlastní stage a club mohl nabídnout zase něco víc. Od té doby jsem hrál po boku několika dobře známých DJs (Lucca, Michael Burian, Orbith, Chocolatic, Rockstar, …), dále v několika barech, kavárnách ale také například v brněnském clubu a open air festivalu. A když mé hraní lidé ocení, bavím se taky.

A baví mě to. Všechno. Od focení, přes stránky až po hraní. Není to jen o tom, že „Co si řeknu, to dosáhnu.“ Je to o tom, že mě to dělá šťastným, baví mě to a když jsem o tom kdysi snil, toužil jsem po tom.

Těžce se mi to píše, ale jsme tu jen na chvíli a pokud má člověk nějaký sen, měl by udělat všechno proto, aby si ho splnil. Když ví, že ho to bude dělat šťastným, proč za svým snem nejít?

To jsme opravdu tak hloupí, že nám stačí vědět jen zaměstnání, věk, nebo značku auta, abychom v určitých situacích mohli dotyčného soudit nebo si na něj dělat určitě-správný názor?

Co když dotyčný finanční poradce studoval ekonomickou školu, finance ho šíleně baví, je do toho nesmírně zapálený a snaží se? Co když 18-ti letý řidič jen vezl svoji malou sestru ze školky a do cesty mu vletěl nějakej hňup, co mu nedal přednost na stopce? Co když majitel velkého BMW jezdil doteď ve Fabii, bavorák byl jeho sen a jako zaměstanec s průměrným platem si na něj 10 let poctivě vydělával a nezatížil stát milionovou půjčkou?

Ne, nechci článkem ospravedlňovat ty špatné, jen se mi nelíbí, že se podle jednoho soudí další.

V červenci jsem si založil živnost a stal se ze mě podnikatel. Běžná věc, za tisícovku může mít živnosťák skoro každý. Pár dní potom mi ale došel papír s hlavičkou Rejstřík obchodu a živnosti. Bylo tam mé jméno, adresa i nové IČ, což přidávalo věci na věrnosti. Papír byl plný nic neříkajícího textu. V něm ale byla schována větička ve stylu „Ještě nic nemáš a platit nemusíš, ale když zaplatíš, dáme ti na web tvé údaje a uděláme ti reklamu.“ A to vše za luxusní cenu 1677 Kč od firmy INF.DAT s.r.o.

Prostě to nějaká vychytralá firmička zkouší na nás chudáky podnikatele. Zkusit se má prej všechno. Pomalu už jsem to házel za hlavu, ale nedalo mi to a koukl jsem se na internet, jestli se někdo s touto zkušeností už nepochlubil. Když jsem hledal, nestačil jsem se divit, kolik lidí naletělo a zaplatilo. Za absolutní nic!

Takže lidi, nebuďte blbí a neplaťte nic, co jste neobjednali. Přece nebudete jen tak dávat peníze nějakýmu Frantovi z Horní Dolní. A čtěte. Všechny smlouvy nebo papíry, co podepisujete, čtěte! Tohle mě rodiče učili snad už ve 13-ti.

Byl to ale docela boj. Na úřadě jsem samotný živnosťák vyřídil úplně ukázkově. Pracovnici jsem veškeré údaje jen diktoval a ona je ihned zapisovala do počítače, takže odpadly všechny starosti s vyplňováním formulářů. Tímto by se mohly inspirovat i ostatní instituce.

Během asi 10 minut bylo vše vyřízeno. Zaplatil jsem poplatek 1000 Kč a spokojeně odcházel. Jen se mi v hlavě honily ty strašácké řeči o sociálním a zdravotním. Dokonce večer téhož dne jsem si na RŽP našel své IČ.

Za pár dalších dnů (ano, jsem trošku línej) jsem vyrazil na OSSZ, abych vyřešil sociální pojištění. Bohužel jsem u sebe neměl potvrzení o studiu, takže jsem se tam ukázal zase až za týden. To už jsem si potvrzení vzal, formulář jsem měl dokonce vyplněný správně, takže jsem i tohle měl během pár minut vyřízené.

Pojišťovna byla ale problém. Protože mají málo poboček a do Brna se mi tohle vyřizovat nechtělo, vytiskl jsem si formulář, nějak jsem ho vyplnil a poslal poštou.

A nakonec, co teda platit? Zajel jsem za účetní a zjistil jsem, jak na to, abych sociální a zdravotní (legální cestou) platit nemusel. Rozhodl jsem se daně platit paušálně a vypadá to, že stejně žádné peníze odvádět nebudu.

Takže to vypadá, že to není zase tak složité. Na začátku jsem se toho bál, ale teď už spokojeně fakturuji s fakturoidem a nemůžu si stěžovat. I samotné faktury jsou pěkné. Nechcete web? Dám vám pěknou fakturu. :)

Odpoledne jsem si pak šel na poštu pro iPhone 4, který se mi podařilo sehnat lehce nad poloviční cenu a v dost dobrém stavu. Doma jsem si nahrál druhou betu iOS 5 a měl jsem další radost.

V úterý se mi zase podařilo během asi deseti minut starý iPhone 3GS prodat. A za (pro mě) hodně dobrou cenu. Pořádně jsem aukci ani nezkontroloval a už byla skončená.

Večer jsem si ještě našel folie pro iPhone 4 a díky novince PayU je zaplatil. Prodejce měl peníze hned u sebe, takže mi je už včera odeslal.

A dnes se mi podařilo prodat gumové pouzdro pro iPhone 4, které jsem k němu dostal při koupi. Nafotil jsem ho, udělal aukci, postnul na twitter a během pár minut mi došel další email z Aukra, že je předmět prodaný. Díky PayU jsem měl peníze hned u sebe a mohl jsem ho dnes, zároveň se starým iPhonem, odeslat.

Líbí se mi, když všechno funguje a všemožné služby vám usnadňují život. Všechno je pak jednodušší, rychlejší a ve výsledku extrémně pohodlné.

O všechno občerstvení se postarala mamka, která v restauraci (kde jsme se všichni sešli) pracuje. A já si toho vážím. Přece jen to dělala kvůli mně. A já jí za to děkuji.

Začíná pro mě nová etapa života. Řidičák, živnosťák, … Samé nové věci. Mám prostě radost. Mám radost z dárků, z lidí, z toho, že si na mě vzpomněli. Mám prostě dobrý pocit. Možná si jen začínám uvědomovat zase jiné hodnoty života.