Bohužel jsou i slabší jedinci, kteří nejsou schopni úspěch druhých zcela unést. Potom se to přenáší spíše k vlastnosti závist. Pokud jste ale inteligentní a nechcete zakrnět ve stávající pozici (myšleno v kariéře či osobním rozvoji), je potřeba pro to něco udělat. Nabídnout se firmám či jiným lidem, odeslat lákavé nabídky, projíždět poptávky, nechat si poradit, požádat o radu nebo pomoc. A pokud chcete nakopnout, pomůže vám k tomu jedině konkurence (v rámci společností/firem) nebo úspěch jiných osob či kamarádů.

Čtu blogy několika lidí. Nejen těch extra úspěšných, ale vím, co to se mnou dělá. Opravdu to posune člověka dál a donutí jej tvořit, nasadit lepší pracovní tempo, více přemýšlet nad tím, co dělá a jak to dělat líp. Také nad tím, co bude dělat v budocnu do křížku s tím, co by chtěl rád dělat v budoucnu.

Neztrácejte čas čekáním. On to dokázal, já to mohu dokázat také. Brání mi něco? Pokud ne, proč stát na místě a jen koukat, jak jde jeho jeho úspěch výš a výš. Můj může jít také. Nebudu se přece snažit jej poškodit, klesl bych a dobrovolně bych se pasoval na blbce. Radši se pokusím udělat třeba stejnou věc, ale líp. Proč se nepokusit o víc? Stačí něco dělat. Překonat zábrany a jít. Je to ve vašich rukou. Vždy bylo. Vždy bude.

Tohle jsem si s Macem prožil a asi už bych zpět nešel. Zvykl jsem si a Windows je pro mě nedokonalý systém. Neříkám, že je Mac OS X přesně podle mých představ, ale v porovnání s Windows je hodně vepředu. Pro Mac je spousta hezkých a intuitivních aplikací, které je radost používat. Nic není potřeba instalovat, jen je stáhnete, vyzkoušíte a když se vám nelíbí, tak ji přetáhnete do Koše. Jednoduché. Na Windows jsem skoro žádné aplikace nepoužíval. Na vše jsem měl prohlížeč – twitter, úkoly, sdílení obrázků/linků… Na Macu mám na vše aplikace a za ty kvalitní nemám problém zaplatit. Proč nepodpořit lidi, kteří se zasloužili o moje pohodlí a „jednodušší život“.

Vraťme se ale k mým zkušenostem. Pokud jste četli díly seriálu o prvních krůčcích v seznamování s MacBookem, tak jsem ze všeho nejvíc nadával na dvě věci. Byly tím zápis času při stáhnutí souboru ze Safari a akcelerace myši.

Když jsem stáhl dejme tomu třeba pět obrázků z různých stránek do jedné složky a nastavil jsem jí Řadit podle data vytvoření, obrázky se neposkládaly tak, jak jsem je postahoval ale byly přeházené. Bylo to tím, že datum vytvoření byl třeba rok 2007, u druhého 2009 a posledního třeba 2005. Prostě si to Safari poukládalo jak chtělo. A teď si představte, že potřebujete najít poslední stažený soubor v nějaké složce. To bylo prostě nemožné. Ale problém se vyřešil. Po aktualizaci Safari na pátou verzi se již data zapisují správně a vše je jak má a jak vždy mělo být.

Akceleraci myši jsem nevyřešil nijak. Vyzkoušel jsem jak samotnou Magic Mouse, tak i snad tři bluetoothové myši různých značek a jelikož jsem byl z Windows zvyklý na maximální rychlost kurzoru, akcelerace od Apple mi pořád nějak neseděla. I při poloviční rychlosti jsem se stěží trefoval do křížku nebo do jiných menších objektů. V posledních dnech používám dva roky starou a snad nejlevější Genius myš a pohyb kurzoru je s Windows snad i srovnatelný, takže jsem problém vlastně nevyřešil i vyřešil.

Dva mé nejvážnější promlémy jsem hodil za hlavu a Mac je radost používat. Restart dělám tak jednou dvakrát za měsíc a to většinou kvůli aktualizacím (vyžadují je myslím jen Safari a iTunes) a nějaké zpomalení systému po delším používání absolutně není znát. Když se podívám na statistiku, tak poslední restart byl před dvanácti dny, a to je slušné číslo. Teď ale přemýšlím o iPadu. Mám k němu stále víc a víc sympatií a jeho cena v základní verzi není až tak vysoká (Austria Apple Store). Taky mě přepadly myšlenky že prodám MacBook a koupím iMac a iPad. To je ale cenově trošku jinde, takže to asi nechám být.

Když někdo má třeba drahé pěkné auto, tak já osobně ho spíš obdivuju, že to má a taky bych takové někdy rád měl. Ale rozhodně bych v ten moment nevzal do ruky klíček, abych mu s ním to auto jen tak bezdůvodně obešel. To bych pak byl jen závistivé telátko. Ano, dá se říct, že mu ho závidím, ale nechci jej poškodit.

Ale když někdo nemůže unést to, že někdo jiný vlastní třeba pěkný dům nebo ono auto a za každou cenu má chuť mu majetek ničit, tak je to u mě prostě nepřemýšlející primitivní chudák a absolutní blb. A závistivý.

No a jak této vlastnosti, kdy opravdu nemám chuť nikomu nic krást a rozbíjet, tedy říkat? Obdiv? To, myslím, nezní moc správně. Můžeme tomu přidávat přídavná jména a používat třeba „zdravá závist“? Jaký na to máte názor?

Jako každý, mám i já své sny a cíle, kterých chci dosáhnout. Nemám je sice nějak výrazně vytyčené, jsou to spíše směry, kterými se chci v budoucnu ubírat. Dokonce si myslím, že jich mám až moc. Nechci totiž být typ, který žije ze dne na den bez jakéhokoli cíle. Chci si své stanovit a každým dnem se k nim přibližovat.

Rád si čtu o úspěšných lidech, kteří dosáhli svého a popsali či popisují svůj život. Jak toho dosáhli, jaká byla jejich životní cesta či jaké dělali chyby apod. Skoro v každém z nich mám jakýsi vzor, kterému se chci podobat.

Snad každý chce mít pohodový, pestrý a bezproblémový život. Bohužel skoro vždy už je problém ta bezproblémovost. Ale už nyní si pomalinku vyšlapuji cestičky, kterými se chci v životě vydat. A pokud časem zjistím, že to byla dobrá volba, udělá mě to zase o trochu šťastnějším. Cílem je to, abych si život dokázal užívat. Rád bych dosáhl zmíněné nezávislosti na penězích, kdy by mi nedělalo problém třeba vzít kdykoliv přítelkyni někam na večeři, trávit víkendy výlety a podobně. Uvědomuji si obrovskou hodnotu života a času a nechci žít stereotypem, nechci život promarnit.

Samozřejmě si můžete myslet, že žiju s hlavou v oblacích. A pravděpodobně si to myslíte. Ale proč ne? Je to něco, co mě táhne dopředu. Co mi ukazuje, že stále nejsem tam, kde chci být a je potřeba pro to něco udělat.

Ano, ti, co mě znají ví, že jsem od začátku roku utratil už šíleně moc peněz nejen za elektroniku. A co mi to dalo? Dosáhl jsem toho, co jsem si zhruba začátkem roku dal za cíl. A že toho nebylo málo. Holt jsem netrčel každý den na facebooku jak trubka a párkrát jsem nešel ven. Když člověk opravdu zabere a ještě k tomu na správném místě, je radost koukat na výsledky a odměny za ně.

Už nyní ve svých 17-ti letech přemýšlím nad tím, jak si uspořádám svoji budoucnost. V čem chci podnikat, zda vůbec podnikat a hlavně jakým stylem chci žít.

Jak to ale vše dopadne, ukáže čas a mé postavení k němu. Život je třeba si vychutnávat každým dnem a od stereotypu se opravdu vzdálit. Je lepší popřemýšlet nad budocností a tvrdě si jít za svými sny, než jen žít ze dne na den…

Koukám na lidi a přemýšlím. Přemýšlím nad tím, kde třeba pracují. I když je to zatím pro mě jen „jeden člověk z mnoha,“ za pár roků to může být můj šéf nebo kolega.

Sem tam mrknu i po dětech na pískovišti a začnu přemýšlet, jaký život si budou žít. Co z nich bude. Skončí jako nějaká spodina společnosti s propíchanými žílami? Nebo jsou to děti, které jejich rodiče vedou ke spořádanému životu a jednou z nich budou lidé, co dokážou něco velkého?

Za pár let to mohou být manažeři, úspěšní podnikatelé, ajťáci, makléři… A život mají ve svých rukou. Stejně jako teď tu plastovou lopatku.

Jsem typ člověka, který hledá stále něco nového a je svým způsobem dost zvědavý. Tyto věci mě jednoduše charakterizují. Mám například rád zahraniční televizní pořady, kde známí lidé ukazují, kde žijí, co je jejich práce a jaké mají domovy. Ano, někteří to závistivě berou jako vychloubání ale já tyto pořady mám rád, ikdyž vím, že ti lidé jsou na tom finančně stokrát líp než já. Je to pro mě jakási motivace, že něco dokázali a život si užívají. A já přece taky můžu něco dokázat. Jen odvahu…

Můj čas, který strávím na internetu, nejvíce zaplňuje snad facebook (který jsem i tak dost omezil), twitter, webovky, čtení článků + objevování nových a hudba.

Absolutním free-time-killerem je zmíněný facebook. Od článku, ve kterém jsem popisoval jeho omezení, jsem se stal spíše pozorovatelem. Osobní výlevy už tam skoro nepíšu, protože tamní komunita je dost jiná, oproti té na twitteru, na kterou jsem si zvykl. Kdybych měl porovnat psaní na twitter/facebook, tak by to vyšlo asi 20:1. Facebook už mám – po zrušení icq – jen na kontakt s lidmi, které znám. Sem tam postnu link nebo video, které mě zaujalo ale osobní věci už jaksi ne-e. Cca měsíc zpět jsem omezil i facebook chat, od té doby jsem byl viditelný snad jen pro 10 osob. Od pátku jsem již offline trvale a pokud chci s někým pár minut proPSAT, tak mě vidí jen ten dotyčný. Existují totiž zprávy. Na těch mám rád to, že nemusím odpovídat ihned – mezitím si můžu dodělat již rozdělané věci a poté odpovědět v klidu.

Twitter mám rád a toho se vzdávat nechci. Je to služba, kde si vyberete, čí zprávy chcete sledovat a dotyčného ani nemusíte znát. Proto tam dost lidí píše s rozumem a oproti facebooku je tamější komunita, kterou si vlastně tvoříte/vybírate sami, inteligencí o dost výš.

Tvorba webů/webdesign/kódování je, dá se říct, mojí prací a nějak ji omezit vlastně ani nemůžu. Proto jsem už delší dobu přemýšlel, jak si zpohodlnit život tak, abych dostal více volnosti a času bez újmy nad webdesignem a stávajícími klienty. Dost mi totiž chybělo to, že jsem postrádal možnost jen tak číst články, sledovat na netu všelijaké přednášky, podcasty a také filmy.

Ze školy dojíždím nejdřív ve tři odpoledne a něco málo po osmé se už hrnu do postele, protože do školy vstávám chvilku před půl šestou. Ani se to nezdá – 7 hodin je docela dost, ale tyto hodiny nemůžu využít jen pro práci na internetu. Začíná léto a například jízdou na kole (aktivita, na které se stávám závislým) po městě zabiju klidně i dvě hodiny.

A tak jsem se rozhodl pro změnu. Nejdůležitějším bodem bude sebekázeň a hlídání se. Pokud to v rámci svého času nebudu zvládat prohrál jsem. Sám nad sebou. Ano, je potřeba si přivést následky dost k tělu, abyste pro příště pochopili, že je potřeba dělat věci pořádně. Pokud nesplníte návyk, který jste si řekli, že do pár dnů budete mít v sobě, prohráli jste. Jednoduše jste másla a je potřeba s tím něco dělat, protože jste prohráli sami nad sebou a nad vlastním předsevzetím či slibem.

Takže se budu muset hlídat, abych dělal jen to, co mi k něčemu bude a odhodil to, co mě brzdí, nic mi nepřináší a osobní či podnikatelský rozvoj zpomaluje. A pokud to bude něco, co je mi k ničemu, nebo spíš co mi nic nepřinese, tak ať u toho můžu alespoň relaxovat – tím mám na mysli třeba dokumenty a filmy…

Jako první jsem si konečně pořídil RSS čtečku, kterou jsem za tento víkend naplnil kvalitními bloggery, nejen českými magazíny a také (převážně anglickými) love-apple blogy. Cílem tohoto kroku je využití těch částí dne, ve kterým jsem offline. Například jízda vlakem nebo škola. Tím získám to, že až budu online, budu moct dělat věci jiné, než je čtení a získám tím další drahý čas. Obrovskou škodou je, že většina kvalitních bloggerů a magazínů nepouští do RSS výstupu kompletní články, čímž jsou pro mě jaksi nepoužitelné a nakonec jsem většinu z nich ze čtečky vyhodil.

Našel jsem dost magazínů a blogů, kteří se věnují podnikání a osobnímu rozvoji, což jsou témata, kterými chci být nadopován nejvíc. Budu je totiž potřebovat a vzdělávat se v mém věku v těchto oborech si myslím, že je víc než dobré.

Dalším time-saverem je nějaký ToDo list. Píšu si tam, co mám kdy udělat a nemusím žádný z úkolů nosit v hlavě. Osobně používám TaskMate. Pokud má někdo zájem o time-management, můžu doporučit přednášku Petra Máry z BarCampu.

Tak… to by mohlo i stačit. Chtěl jsem tím vším vlastně říct, že čas je to, čeho máme málo a je potřeba ho plně a kvalitně využít. Sem tam bych ten den potřeboval delší. Zároveň jsem si článkem dal i nový malinkatý cíl, kterého chci dosáhnout a tím zlepšit své nakládání s časem. Třeba z toho nedokážu vůbec nic a prohraju, nebo se budu hlídat a dokážu vše, co jsem si předsevzal. Uvidíme.

Někteří berou bohatství jako to, že si můžou koupit auto dle svých vlastních představ. Jiní berou bohatství tak, že si můžou o víkendu zajet kamkoli na výlet. Další zase, že si můžou zajít kdykoli na večeři s celou rodinou. Ikdyž to bere každý jinak, stále se točíme kolem peněz.

Ale k čemu jsou peníze tomu, kdo je v ústraní společnosti? K čemu mu jsou, když nikdy nepozná pravé přátele a třeba životní lásku?

Proto je potřeba si uvědomit, že nejsou bohatí jen ti, kteří mají na kontě nějaké drobné. Bohatí jsou všichni. Jako bohatsví můžu brát třeba to, že vidím, že slyším… Že jsem člověkem ve velmi dobré společnosti a že v ní dokážu ukázat na lidi, kteří jsou mými přáteli.

Bohatství je to, že máte domov. Svůj vlastní domov, kde máte teplou večeři a každý den usínáte v měkké posteli. Ne každý může trávit Vánoce u stromečku s lidmi, které miluje. I když jsou mezi každým z nás opravdu velké rozdíly, troufám si říct, že svým způsobem je bohatý každý. Máte rodinu, přátele, partnera… To je pravé bohatství! Proto by si každý měl svého bohatsví naplno užívat a nebát se ho, protože, jak známo, trh se mění z minuty na minutu…

Miluju Mac, je to souhra něčeho nehmatatelného s něčím materiálním. Systém je perfektně vyladěn a co má fungovat, tak funguje. Vše materiálně perfektně sedí a nestalo se mi, že by mi na iPhone nebo na MacBooku někdy něco vrzalo. A to snad ani nemusím mluvit o tom, jak je design Applu dokonalý. Mac je prostě sexy!

Je to stejné, jako moje osoba a Linux. Taky jsem s ním do styku došel snad jen při hackování a nemám potřebu všude rozhlašovat, jak je to hrozný/výborný systém, když jsem ho měl jen chvilku (pár dní). Je to prostě tím, že jsem nedokázal projít celý systém a nastavit si ho k obrazu svému. Tak je snad jasné/inteligentní, že budu držet hubu, protože o tom nic nevím. Bohužel některým stačí pár minut v iStyle a už jsou to Apple profesionálové…

Nebude za tím něco? Třeba závist? Nebo snad touha po něčem, co nemůžou mít? Vůbec bych se nebál to tvrdit. Nedávno mě okolí bombardovalo tím, že je Mac na prd, protože na něm nejsou hry (nikdo o něm nic neví a krom toho hry nehraju). Proč asi se mi snaží Apple zhnusit? Neznamená, že když se o nečem nemluví, tak že to neexistuje. Jak krásné je bylo sledovat při pouštění Steamu a hraní Portalu.

Nevím proč, ale tohle mi vyvolává úsměv na tváři =) Krásně si jedu i měsíc na jednom zapnutí a systém nejeví známky „zasranosti“, jako třeba Windows. To zábavné je na tom to, že mně to funguje a ikdyž to není dokonalé, tak je těch pozitiv několikanásobně víc, než negativ. Ať si každý říká co chce, myslím si svoje. Spousta apple-users se mnou bude souhlasit.

A když se někdo začne smát tomu, že se systém na pár vteřin trhne a dotyčný sám „dělá“ na Windows, tak je to vyloženě na výsměch (a následný odstřel). =) Ale co… Nechme závistivce ve snech hrát si na svých dokonalých Windows a my chudáci pracující na Macu jděme opět do útrob diktátorského Applu. Směšné.

• Finder
• Mail
• Safari
• Komodo edit (HTML/PHP editor)
• System prefs
• iTunes
• Adress Book
• Skype
• Tweetie
• MAMP (local PHP server)
• iPhoto
• Grab
• iCal
• Activity monitor (s ikonkou zátěže jáder procesoru)
• iTunes-BPM (přídávání informace BPM do iTunes songů)
• Cyberduck (FTP klient)
• Droplr (těžce návyková věc, přetáhnete fotku/link/soubor na ikonku a do schránky se vám zkopíruje link, který můžete sdílet)
• Xee (prohlížeč obrázků, používám místo Preview)
• TaskMate (jednoduchý zápisníček úkolů)
• Steam
• MPEG Streamclip
• Any Video Converter
• Pixelmator (obdoba Photoshopu)
• Paparazzi! (printscreen webových stránek)
• Plex (obdoba FrontRow)

A pokud byste chtěli, můžete se pochlubit i tím, co máte za ikonky v horní liště. Já tam mám Dropbox (sdílení dokumentů mezi počítači a klidně i iPhonem), Tweetie, Droplr, Cockpit, CapSee (informuje o zaplém CapsLocku), BetterTouchTool a smcFanControl. Takže do toho, budu rád za každý komentář.

Nyní jsem si koupil kolo a rád bych si trasy jednoduše zaznamenával. Tahat GPS signál třeba tři hodiny a pamatovat si ho je pro baterii docela namahávé a tak bylo potřeba se ohlédnout po něčem, co má dobře vyřešenou i práci s baterií. Proto se mi jako nejkvalitnější aplikace jeví iMapMyRide.

Opoti konkurenci má krásné grafické prostředí, ani jednou mi zatím nespadla a vše splňuje tak, jak je potřeba. Také design webu, kam se vaše trasy ukládají, je přehledný než u jiných aplikací stejného druhu, kde nebylo možné se na webu orientovat. Web www.mapmyride.com také připravuje nový design, který se již nyní nachází na beta.mapmyride.com. Od začátku používám betu a funguje skvěle.

Pojďme tedy do aplikace. Po prvním spuštění se jednoduše zaregistrujete. Není potřeba žádná registrace emailem, což je velké plus. Vše zvládnete v prostředí aplikace. Já jsem si aplikaci našel při jízdě autobusem – jednoduše jsem ji našel, stáhnul, zaregistroval jsem se a už jsem ji mohl používat. Dokonce je i zdarma. No není to krásné?

Samotné zaznamenání tras je vemi jednoduché. Dole v aplikaci najdete tlačítko Record, kterým si zobrazíte mapu. Necháte iPhone až si najde GPS signál (což se potvrdí zeleným kolečkem u GPS ikony) a pak na mapě kliknete na Start a můžete vyrazit.

Ještě se vrátím k baterii: Perfektní na aplikaci je, že pokud iPhone zamknete, tak se vaše trasa stále zaznamenává. Vypnutý display totiž ušetří mnoho baterie, která se využije napájením GPS modulu a samotného telefonu.

Až se rozhodnete vaši jízdu ukončit, kliknete na Stop a aplikace se vás zeptá na pár otázek. Zda chcete trasu uložit jako veřejnou nebo soukromou, jakou aktivitu jste zaznamenávali (běh, chůze, horská cyklistika, sillniční cyklistika…) a zda chcete odkaz na trasu poslat na váš twitter či facebook.

Další vychytávka aplikace je možnost živého posílání trasy na internet (live tracking), tzn. můžete v reálném čase sledovat, kde se právě iPhone nachází. Tuto možnost jsem ale nezkoušel a tak k ní bohužel nemám co říct.

Pokud se pro aplikaci najde využití, tak se z ní stává dobrá aplikace. Tvůrci asi věděli, co se po takové aplikaci chce a dotáhli to do dobrého stádia. Já ji můžu doporučit, protože splňuje moje předpoklady a zvládá to, co je v základu cílem: zaznamenat trasu podle GPS a poslat ji na internet.