Lidé v Itálii

Jelikož se mé články a tím i celý blog začíná ubírat směrem úvah, lidí, sebezlepšování a společností, rád bych napsal pár postřehů z Itálie.

Právě píšu z jakési „osady“, lépe řečeno kempu, kde máme pronajatý domeček. Je to areál, který má vlastní recepci, restauraci, venkovní divadlo, posilovnu, školku apod. Tím pádem je tu i pár animátorů, kteří se starají o děti ve školce, vymýšlejí program pro návštěvníky a tak nějak udržují přátelské vztahy mezi návštěvníky a personálem.

„Čáu“ a „čáo“ – tím to všechno začalo. Pozdrav je to podobný jako v česku, takže žádný problém. Prostě jsem prošel kolem jedné z holek animátorek a ta mě takto pozdravila. Ani jsem na ni nekoukal. Vyloženě mě donutila se na ni podívat a pozdravit ji taky. Zprvu jsem si myslel, že to mají v popisu práce. Jednoduše zdravit. A to i tak, že se na vás dotyčný nedívá.

Jenže takto to pokračovalo i ve městě. V restauraci, v okýnku pizzerie, v cukrárně, na recepci… Prostě všude se lidé usmívají a ikdyž se na ně nedíváte, pozdraví vás. Právě teď sedím na lavičce v areálu, upřeně koukám do MacBooku, na nikoho nekoukám a stejně to „čááu“ vždycky někdo řekne. Mám prostě pocit, že italové jsou otevřenější než my. V cukrárně třeba prodávající navedl řeč na to, že jim za pár dní končí sezóna a všechny obchůdky se zase na nějakou dobu zavřou. Nenuceně, s úsměvem a dobrým tónem.

Včera jsme si byli půjčit dvojkola. Ale takové, které jsou spojené vedle sebe. Jakoby ve stylu auta – volant, dvě světla, sedačky vedle sebe, apod.

Se sestřenkou jsme na něm projížděli kolem policejní stanice (Carabinieri – prý nejvyšší stupeň italské policie; něco jako státní u nás) a na lavičce před ní seděl jeden policista v uniformě, povídal si s druhým, a asi na dvacet metrů nás pozdravil. Prostě zvedl ruku a zakřičel jejich klasické „Čáu“. Je něco takového u nás?

Pak nám teda ještě něco s úsměvem říkal, ale bohužel italsky, takže jsme to jen odkývali a jeli dál.

Na kruháči jsme si na tomto kole jezdili přes plné čáry a přechody a další projíždějící policista v autě se jen usmál. Žádné gesta, abychom odjeli na stezku nebo tak. Jen smájl.

Prostě mi to dělá radost. Je úžasné vidět lidi s úsměvem na tváři. Není to běžné a možná díky tomu člověka usměvavý pohled opravdu potěší.