Viktor Hanáček blog

Photoshop mě začíná bavit

Tento víkend jsem zasvětil seznamování se s Photoshopem. Už je to skoro rok, co mám MacBook a od začátku jsem používal k webdesignu Pixelmator. Je to levná alternativa pro Photoshop a výhradně pro platformu Mac. V posledních měsících mi ale přestal stačit a já si jednoho krásného dne stáhl trial verzi Photoshopu. Taky tomu přidalo to, že se brzy vydá nová verze Pixelmatoru, kterou bych musel znovu zaplatit, tak jsem si řekl, že vyzkouším Photoshop a kdyžtak koupím rovnou ten.

Po tomto víkendu jsem se rozhodl. Chci Photoshop. Oproti Pixelmatoru mi velmi zjednodušuje práci a do budoucna bych se koupi stejně nevyhl, protože se považuje za standard.

Proč ale píšu tento blábol? Protože jsem za tento víkend zvládl navrhnout nový design asi třem webům, které mám na starosti. Hlavní je ale to, že jsem nyní schopný tvořit o 100% lepší výsledky, než v Pixelmatoru! A to je fucking awesome! Je to prostě jednodušší a víc mě to baví. Jsem v euforii, když se podívám na výsledky a líbí se mi, protože to se mi moc často nestávalo. Prostě jsem ze sebe nezvládl vydat víc. Ale s Photoshopem to jde.

Takže, drazí čtenáři, vyberu z účtu pár korunek a hurá nakupovat! Bude ze mě velký kluk!

Čísla mě baví

Včera Apple spustil Mac App Store a dnes ohlásil 1 000 000 stažených aplikací. Dejme tomu, že polovina je free, takže z jejich prodeje nemá Apple žádný výdělek. Taky bychom mohli říct, že má Apple v průměru z každé aplikace 60,- (jen tak hádám). To znamená, že 500 000 aplikací krát 60 dává 30 000 000. To jde ne? Za jeden den vydělali 30 milionů korun na tom, že někdo jiný udělal povedené aplikace.

Často se takto zamýšlím nad všelijakými statistikami a čísly a taky tím, kdo jak vydělává. Je to způsob něčeho, co mě dostává dál a inspiruje. I když jsou tyto částky v případě Applu haléřovými položkami, mě to fascinuje.

Finanční ztráta, maximální výkon

Potřeboval bych se psychicky dostat do stavu, ve kterém mám pocit finanční ztráty. Vždycky, když jsem ho měl (podvod s iPhonem, krádež kola, …), jsem dokázal udělat víc práce a následně získat víc peněz. Hlásil jsem se o poptávky, dával jsem nabídky, pracoval jsem rychleji a déle. Taky jsem si v těchto situacích lépe uvědomil (svou) cenu. A taky jsem bral zakázky, které bych jinak z lenosti nevzal.

Vždycky, když jsem si koupil něco dražšího a účet se dostal na třímístné číslo, dodalo mi to pracovní náladu, protože jsem chtěl, aby se mi peníze zase rychle vrátily. Ale třeba teď, když na nic nešetřím a peněz je relativně dost, tak mě nic dopředu netáhne a spíš se flákám. Věnuju se rozdělaným zakázkám a nové nevyhledávám.

To špatný na tom je to, že vím, že peněz může být víc, ale moje lenost nad nimi vyhrává a já radši o víkendu ležím v posteli u Facebooku, než abych dělal něco produktivního.

Nebojujte s minulostí

Nedávno jsem psal článek o tom, jak si lidé berou své chyby moc k tělu a zbytečně se s nimi zatěžují, i když se už staly a jsou prakticky nevratné. Bohužel jsem nějak neuměl myšlenku napsat, a tak jsem článek smazal.

Teď se mi toto téma v hlavě rozleželo a rád bych předal myšlenku dál.

Mám totiž pocit, že si lidé až moc berou své chyby. Samozřejmě souhlasím s tím, co mi napsal Patrik Vogl – člověk by měl nést zodpovědnost za své chyby a případně se za ně omluvit a napravit je. Ale proč si je vyčítat? K čemu to je? Čemu to pomůže? Podle mě ničemu.

Když někomu nabourám auto, tak mi nezbývá nic jiného, než škodu zaplatit, případně jinak vyřešit. Nevrátím to, prostě se to stalo. Ale proč bych si to měl sakra vyčítat?

Zkuste si jen tak v duchu položit základní otázky. Pomůže mi, že si to budu vyčítat a budu na sebe naštvaný? Zlepší to situaci? Bude mi lip? Pokud si odpovíte záporně, přestaňte s tím. Uklidněte se a s chladnou hlavou se raději zamyslete, co dělat, abyste si odpověděli kladně.

Mám pocit, že jsme utlačováni okolní společnosti a místo zdravého přemýšlení nad řešením jsme nuceni si chyby vyčítat a tvářit se navenek zklamaní, jinak jsme nazváni bezcitným. Lidé jsou na sebe naštvaní jen kvůli tomu, aby před okolím vypadali, že je to mrzí. Ale je to absolutně neproduktivní. Nemá to žádné výsledky.

Nevyčítejte si chyby. Nebuďte na sebe naštvaní. Nebrečte pod peřinou a radši přemýšlejte do budoucnosti. Chyby napravte nebo vyřešte následky, ale nedovolte jim, aby vás psychicky sejmuly. Nic lepšího udělat nemůžete a něco si vyčítat je blbost. Téma je to sice kontroverzní, ale určitě se najde pár lidí, kteří se zamyslí a najdou v tom pravdu.

Vžijte se do role druhého

Opravdu nemám rád lidi, co dokáží například na pokladně v hypermarketu extrémně vyšilovat kvůli tomu, že paní za pokladnou nablokovala špatné zboží. Myslíte, že to udělala schválně? Pochybuju. Jsme jen lidi a chyby se prostě stávají.

Když někdo na někoho začne řvát kvůli jeho chybě, připadá mi to trapné. Myslíte, že se tím něco zlepší? Pomůže to něčemu? Když jsou obě strany v klidu, problém se dle mého názoru vyřeší rychleji nebo třeba i lépe. Druhá strana se tak nedostane do ještě většího stresu a získáte si její důvěru.

Když jsem já v klidu napsal přes Twitter kanál O2 operátorovi svůj problém, měl jsem ho další pracovní den vyřešený. Taky jsem si mohl hrát na pána světa a házet jednu urážku za druhou, jak jsou všelijaké služby k ničemu (i když nejsou) a podobně. Ale nechoval jsem se tak, dokážu si představit, jaké je to z druhé strany, a proto jsem byl v klidu.

Jak by asi bylo vám, když se snažíte dělat vše dobře, a pak dolítne nějaký blb a začne na vás řvát? Takovému člověku se jen těžko vysvětlí, co se vlastně stalo. A ani bych se mu nesnažil nějak výrazně pomoct, jen bych udělal to, co chce, nebo spíš to, na co má právo, abych se ho co nejrychleji zbavil. A tak by to asi řešil každý…

Před tím, než na někoho začnete řvát, zkuste se vžít do jeho pozice. Třeba to nebyl úmysl. Třeba vůbec nechtěl. A třeba ho donutil někdo jiný. Najděte trochu pochopení a zamyslete se.