Po roce DJingu
Už na základce v sedmé-osmé třídě jsem hltal videa na youtube z velkých hudebních akcí, kde DJ roztančil kvalitní hudbou plnou halu lidí. Tohle byl dlouho můj sen – hrát v clubu a bavit lidi.
A jak to už se mnou a s mými sny je – šel jsem si za tím. Za pomoci určítých lidí jsem se k tomu dostal tak blízko, až jsem zjistil, že to neumím.
První hodiny a dny hraní mi ukázaly, že to asi není pro mě. Nějak jsem nemohl chytit rytmus a dělalo mi problém dát jeden track do druhého. Jenže já, závislák na hudbě, jsem do toho šel po hlavě, že ty základy prostě musím pochytit, a že už to pak půjde samo.
Prvních pár pátků jsem hrál od otevření clubu (cca 9h večer) do jedenácti. Neměl jsem totiž žádné vlastní přehrávače, takže jsem trénoval živě v clubu. Každý pátek jsem hrál déle a déle až jsem jednou dostal odehrát celou sobotu a pak dokonce i pátek.
A šlo to lépe a lépe. Po pár pátcích mi to už docela hrálo a dokonce mi Bellugga DC resident Radex nechal v clubu udělat druhou stage. Ze začátku to byla tréma a nervy, ale časem jsem si na to prostředí, lidi a club zvykl a užíval jsem si to.
A teď? Myslím, že si po tom roce můžu říkat DJ. V tomto období hrávám v baru Green Park cafe a dance clubu Bellugga. Nechci to nijak přehánět, ale musím říct, že si hraní užívám. Šíleně mě to baví. Baví mě ti lidé, hudba, atmosféra, všechno! A třeba páteční akci v clubu jsem si parádně užil:
