Žánr je to opravdu rozmanitý a povedené songy se hledají velmi těžce. Proto je to u mě docela nedostatkové zboží, protože jsem na tohle dost vybíravý. Někteří Drum’n'Bass hodnotí se slovy „vymývaní mozků“ a stále mu nemůžou dojít na chuť. Jiní zase neposlouchají nic jiného. Přitom je to žánr, jako každý jiný a zaslouží si stejnou úctu. Jsem typ, který raději poslouchá komerční typy písniček, takže to upřednostňuji i v D’n'B. Jako příklad bych mohl dát tento remix:

Docela dobrým zdrojem je tato fanouškovská stránka na facebooku, kterou se vyplatí sledovat. Hodně dobrých věcí postují i sami členové, takže doporučuji sledovat samotnou zeď této stránky. Abych řekl pravdu, tak je to vlastně můj jediný zdroj kvalitního D’n'B =)

Proč o tom píšu článek? Nevím. Ptám se na to i sám sebe. Chtěl bych tento názor předat dál a doufat, že někdo další také objeví krásu tohoto žánru. Ty nejlepší, a podle mě nejhezčí kousky jsem si přidal do oblíbených na YouTube a o víkendu je poslouchal stále dokola. Mimochodem můj YouTube playlist najdete zde. Zajímavé je, že jsem za jeden den udělal povedené (snad) návrhy designu na dva weby, což se celkem divím, že to šlo tak lehce. Že by D’n'B? Nebo příchod jara? Kdoví…

Já ale rozhodně vím, že D’n'B je něco úžasného. Něco, co dokáže dodat energii, pořádně nakoupnout a rozhýbat. Člověk by s tím snad dokázal i mlátit hlavou o zeď. Jen tak… Z radosti a energie, která z toho vyloženě proudí. Taky není nic lepšího, než si při rychlé jízdě na kole nebo na bruslích pustit do uší nějaký povedený Drum. To se teprve jede!

Více jich určitě najdete na YouTube pod hledáním street performer, street drum nebo street bucket.

Všimněte si perfektního detailu v čase 1:36

Stahovat remix můžete zde a další perfektní video s „tvořením“ od Mysto & Pizzi najdete zde.

Tím asi nejzákladnějším základem DJingu je srovnání rychlosti (BPM) dvou tracků a srovnání úderů (ve většině případů i dob) obou tracků do sebe tak, aby se vzájemně nekopaly a vy, jakožto DJ, jste mohli udělat nepostřehnutelný přechod mezi tracky. Ikdyž to bude s kapkou namyšlenosti, myslel jsem (a pevně v to doufal), že tohle mi půjde. Bohužel mi to moc nejde. Někdy se mi to povede, někdy ne. Záleží na tom, jaké tracky mám míchat – pokud jsou beaty dobře slyšet, jdou srovnat celkem dobře, pokud je v tracku moc výšek, už je to těžší. Nejlepší je srovnávat na konci hrajícího tracku, kdy jdou u většiny tracků beaty dobře slyšet.

V clubu jsem hrál hned po otevření, když tam bylo maximálně tak 10 lidí (i s personálem =D). Kolem půl desáté si sluchátka převzal DJ Radex a já se přesunul k ovladačům světel. Ty jsem si hodně oblíbil a vypadá to, že do Belluggi nebudu chodit kvůli DJingu ale kvůli světlům. Vše se ovládá přes takovou control desku plnou čudliků, kterými se ovládá mlha, laser, LEDky, stroboskop a scany. Mlha se dá ovládat manuálně nebo nastavit v intervalech. Ledky jsou v barvách RGB, takže se jim dá nastavit jakákoli barva. Laser jde buď zapnout nebo vypnout, protože už je naprogramovaný, takže tady není co řešit. Strobo jde ovládat manuálně, podle hudby nebo nastavením opakovaného blikání (už po hodině jsem měl používání stroboskopu zakázano =D). Disko koule se otáčí pořád, takže tam taky není co řešit a to, co se z toho všeho ovládá nejvíc jsou scany + diody. Je tam cca 18 programů a já mám na starosti je ovládat tak, aby se hodily k právě hrané skladbě. Ovládá se rychlost pohybu, rychlost přechodu a přepínání mezi jednotlivými programy. Takže pokud mě někdy uvidíte v Bell, tak Vám právě blikám do obličeje =)

S DJingem to beru tak, že žádný učený z nebe nespadl a tohle bude asi běh na dlouhou trať. Chce to prostě zkoušet a trénovat. Za jeden nebo dva večery se to určitě nenaučím, takže uvidíme časem. Když nepůjde DJing, tak aspoň ty světla…

Po dlouhém čtení si poslechněte povedenou novinku, kterou v Bell pravděpodobně uslyšíte.

I když se to nezdá, tak zvuk oproti iPodu kvalitněji podává jednoznačně iPhone. iPod, jakožto hudební přehrávač, by měl mít zvuk přece lepší než telefon, ne? Porovnával jsem na in-ear sluchátkách od firmy Creative a iPhone měl zvuk o poznaní lepší, dokonce i hlasitější. Basy jsou hlubší a výšky tolik neřvou. Jelikož jsem posluchačem převážně žánrů dance, house a electro, tak mám na iPhonu zaplý ekvalizér s předvolbou R & B, který podává asi nejlepší basy.

Na iPodu jsou nepoužitelné všechny předvolby. Ani jedna mi nevyhovuje a tak musím pořád přepínat mezi BassBoosterem a Vypnout. Kdybych měl srovnat iPhone s jinými telefony, tak třeba oproti rádoby hudební Nokii xpress music je iPhone jako Passat oproti Fabii (tím chci říct, že je iPhone lepší). Kdybych měl porovnat iPhone s mým minulým HTC Touch Cruise, tak by to vyšlo tak nějak na stejno. HTC měl v té době hooooodně kvalitní zvuk.

Tak jako iPod Touch, tak i iPod Classic má zrcadlový zadní kryt. Takže po pár dnech budete mít kryt docela hodně doškrábaný od pokládání na stůl a od nošení v kapse. Ano, i nošením v kapse vznikají menší oděrky. Níže je fotka asi po dvoutýdenním používání – nošení v kapse v riflích, pokládání na stůl.

Na fotce výše vidíte gumové kolečko, které je teplocitlivé. Tzn. prstem ovládáte hlasitost, výběr skladeb v seznamech, pohyb v menu a dá se říci vše ostatní. Podle toho, jakým směrem jezdíte prstem po kolečku, takovým směrem se pohybujete.

Ve středu kolečka je potvrzovací tlačítko. Tím vybíráte skladby, položky v menu nebo potvrzujete výběr.

Na horní straně iPodu najdete 3.5mm JACK na sluchátka a posuvné tlačítko (jiný výraz mě nenapadá) na zamknutí všech ostatních tlačítek.

V krabičce kromě samotného iPodu najdete také USB kabel potřebný pro synchronizaci a nabíjení. iPod, jako takový, nefunguje jako MassStorage zařízení (disková jednotka) a veškerou hudbu, video a obrázky musíte vkládat přes iTunes. Samozřejmě iPod můžete využít jako externí HDD (80GB přímo vybízí k použítí jako HDD =)) ale hudbu, videa a obrázky, které do iPodu nahrajete třeba přes Průzkumníka v zařízení nezobrazíte.

Tím se dostáváme k softwaru. A nebyla by to firma Apple, aby neměla do detailu propracované uživatelské prostředí. Vše je vyladěné do posledního detailu a vše funguje perfektně. Hlavní menu je uspořádáno tak, že vlevo jsou položky a vpravo je pohybující se obrázek alba.

V nastavení si můžete nastavit, co chcete v sekci Hudba vidět – já jsem si nechal jen Seznamy, Skladby a Hledání. Nic jiného stejně nepoužívám. Skladby už taky nepoužívám, protože se tam míchají všechny dohromady. Vpravo vidíte obal od alba Linkin Park, který se po pár vteřinách vymění za další náhodně vybraný.

Takto vypadají playlisty. Ty používám kvůli tomu, aby se mi nemíchala angličtina, písničky a mluvené slovo dohromady. Celkem dlouho mi trvalo než jsem se s iPodem nějak solidně domluvil v rámci tady těch playlistů. Nakonec jsem si nastavil manuální správu skladeb – tzn. připojíte iPod, kliknete na určitý playlist a do něj přetáhnete skladby. Playlist se tvoří v iTunes kliknutím pravého tlačítka na připojený iPod a vybráním New Playlist. Jinak to ani mít nemůžu, protože knihovna iTunes má jednu položku Hudba (v té mám hudbu z celého PC – přes 1000 skladeb) a ta by se synchronizovala s iPodem i s iPhonem. No a určitě je jasné, že všechna hudba by se do iPhonu nevlezla. Proto existuje funkce Manuální správa skladeb a videí.

Toto je seznam skladeb v playlistu Dance, techno, remixy (ve vrchní liště). Výběr se provádí kroužením po kolečku – pokud zvýšíte rychlost, bude výběr přeskakovat přes první písmenka podle abecedy (a ne jednotlivě po skladbách).

Pro bezproblémové přehrání videa je potřeba jej převést do formátu mp4 s rozlišením 480 × 320. Při výběru videa se zobrazuje i náhled. Samozřejmostí je navázání přehrávání od posledního shlédnutého okamžiku.

Při přehrávání Vás neruší žádné ovládací ani informační prvky a Vy si můžete plně vychutnávat video =)

Po stisknutí středového tlačítka se zobrazí vrchní a spodní lišta. Vrchní ukazuje název videa a spodní aktuální polohu videa. Při dalším stisknutí se zobrazí jezdec a nyní můžete kolečkem vybrat od kterého okamžiku video spustit. Třetím stisknutím vyvoláte nastavení jasu displaye.

V nastavení najdete položky informace (ukáže nejen volné a zaplněné místo), jas, doba podsvícení, limit hlasitosti, ekvalizér (pouze s předvolbami), řízení zvuku (vyrovná hlasitost všech skladeb), zvuk nabídek, jazyk (určite jste si všimli, že iPod podporuje češtinu), třídění kontaktů, nastavení data a času a položku na reset nastavení.

iPod jsem si hodně oblíbil a aspoň už tolik nevybíjím baterku na iPhonu. Jako jediný nedostatek bych viděl (oproti iPhonu) nižší hlasitost a možná i to zrcátko na zadní straně. To se ale dá přežít, protože jde hlavně o funkčnost. Teď už by to chtělo jen vyměnit Asusa za MacBook =)

Pokud se tomuto chcete vyhnout, stačí stisknout vypínací tlačítko a potom jej zase zapnout, tím se dostanete na úvodní obrazovku (odemknout). Nyní dvakrát stiskněte tlačítko HOME, pod datem se nyní zobrazí tlačítka vzad, přehrát a vpřed. Teď už si jen vyberete písničku, stisknete play a odemknete si iPhone – zobrazí se Vám spuštěná aplikace a hudba hraje…

Dalším songem je už celkem ohrané Halo od Beyonce. Remixoval zase Dave Aude a povedlo se mu to, remix je klidný a tempo celkem pomalé, takže taková pohodovka.

Paul van Dyk je stále ve formě, to potvrzuje jeho práce For an angel. Tentokrát remixoval Dave Darell. Video je jen radio mix takže začíná hned od začátku.

Slow down, teď něco pro ty, co neposlouchájí ani techno ani hip hop ale jen takové ty pohodové, relaxační písninčky. Stereo love od Edward Maya je takový typ písničky, kterou můžete poslouchát pořád. Nevím, jestli je to chlap nebo ženská ale rozhodně to stojí za poslechnutí =)

Linkin park – to je klasika, ale nedělají jen uřvané songy s dvaceti kytarami, mají i klidné písničky, jako třeba My December. Sice je to již nějaký ten pátek známá písnička ale dá se poslouchat pořád. A ty basy….. =)

Od Kanye West jsem slyšel první písničku Stronger (perfektní videoklip) a potom Classic (což je typický hip hop). Teď má společně s Mr. Hudsonem novou, která se jmenuje Supernova.

Ludacris já, jakožto posluchač techna a housu, neznám. Narazil jsem na něj na facebooku a zaujal mě, především perfektním klipem, který není nudný a plný polonahých slečen, jako je u takových klipů zvykem (ne že by mi to vadilo ale už ten klip ničím jiným nezaujme). Doporučuji kouknout na youtube a najít si originální klip. A basy jsou taky perfektní.

Kid Cudi se proslavil songem Day’n'Nite, teď se mu povedla písnička, ve které použil slova z písničky Lady Gaga – Piano poker face. Výsledek je více než povedený.

Toť asi vše. Bohužel originální videoklipy jsem nesehnal, vkládání je totiž skoro všude zakázané. Přeji příjemný poslech, doufám, že se Vám aspoň něco bude líbit =)