Cena života. A všeho.

Je to smutné, ale člověk si váží nejvíce toho, co skoro ztratil. Nebo právě ztrácí. Tak to prostě je. Proč mají šťastný život ti, kteří překonali nějakou nemoc? Proč jsou hodní ti, kteří ztratili blízkého člověka?

Protože si uvědomili tu obrovskou hodnotu. Hodnotu života. Hodnotu blízkých. Hodnotu každého krásného okamžiku.

Všechno bereme jako samozřejmost. I to, že nám jeden ze sta kamarádů pomůže, je něco, co už se nemusí nikdy opakovat. Je to škoda – tohle si nikdo neuvědomí. A jestli jo, tak jen sám v duchu pro sebe.

Zní to divně, ale asi by se každý měl jednou dostat na dno, nebo si sáhnout na smrt. Poznat nic a při návratu si vážit všeho, co má. Je to zvláštní pocit, který vás donutí přemýšlet jinak – lépe. Dostanete se na jinou úroveň problému a budete řešit jen ty opravdu vážné. Dostanete o nich lepší přehled a budete se na ně dívat s větší perspektivou. Budete se smát starým problémům, které jste považovali za vážné. Budete si vážit každého dne a brát jej jako nevšední. Potěší vás každá maličkost a konečně si život začnete užívat. Opravdu.